Před terapií se pokuste zaměřit na to, který současný problém vás nejvíce tíží na srdci a brání vám prožívat lásku, naplno se projevit a najít sebe sama. V terapii srdcem je pro nás tím nejdůležitějším posláním otevřít vaše srdce naplno, aby mohlo naplno prožívat a dostalo se opět k prožitku bezpodmínečné lásky.
1. Po celou dobu terapie pohodlně sedíte a máte zavřené oči, snažte se, prosím, maximálně naladit na slova, nebo si vizualizovat obrazy, které nacházíme a které v průběhu terapie zpracováváme. Je důležité si odpovědět na otázku: Jsem připraven otevřít tu nejzásadnější bolest a zcela to propustit? Odevzdat se procesu léčení a neočekávat jakýkoliv konkrétní výsledek? Pokud máte jakoukoliv pochybnost můžeme jí hned na začátku zpracovat a odevzdat. Pamatujte, že nejdůležitější na procesu léčení je naše vzájemná spolupráce a převzetí vlastní zodpovědnosti za tento proces. Zcela se odevzdat procesu léčení znamená neočekávat žádný konkrétní výsledek. Zodpovědností terapeutů je mít proces zcela pod kontrolou a provázet vás co nejrychlejší cestou od bolesti směrem k pochopení. Je to vzájemná souhra všech zúčastněných. Při terapii srdcem sestupujeme hluboko do vašeho srdce, možná vám obrazy a události nejsou povědomé, protože si je již nepamatujete, nicméně budete v tu chvíli jistě vědět, že pocity, které se v obrazech nachází prožíváte celý život a že jsou vaše. Můžete, ale také nemusíte při terapii cokoliv cítit, pokud máte dojem, že jste od tohoto procesu jakkoliv odděleni, řekněte to. V obrazech se ukazují situace z vašich minulých životů, ze života současného, ale také vaše sny, vaše pochybnosti a vše co odvádí pozornost od vašeho srdce. Pokud jsme v minulém životě, vždy to má hlubokou souvislost s životem současným. Na základě toho dochází k pochopení toho, proč prožíváme naši současnou situaci jako bezvýchodnou a proč se nám to děje.
2. V terapii procházíme třemi základními fázemi. První fází je léčení emocionálního těla, tedy vnitřního dítěte. Jsou zde všechny vaše smutky, bolesti, křivdy, nepřijetí vašeho vnitřního dítěte, které se stále ještě zlobí, je uplakané, vzteklé, nebo jen smutné a něco mu chybí. Současně v druhé fázi nacházíme okamžik, kdy jste začal (a) odmítat lásku a před láskou se uzavírat. Kdy se vaše srdce natolik uzavřelo, že již nebylo schopné milovat naplno a naplno se radovat ze života. Ve třetí fázi se pak zaměřujeme na sebepoznání, na nalezení toho kdo jsem a proč tu jsem, co je mým posláním.
3. Výsledkem pročištění těchto fází je úplné otevření srdce. Aby byl proces sebeléčení v srdci úplný je nutné plně pochopit příčinu a důsledek vaší bolesti. Dokud nepochopím, nemohu ukončit proces učení a musím si tuto bolest neustále v životě připomínat. Jestliže již znám bolestnou situaci, která mě po celý život ovlivňovala, vím již co mám chápat (to vám osvětlí terapeut), pak mohu proces učení zdárně ukončit. Jsem zbaven velké zátěže na srdci a jsem ve stavu klidu a vnitřního míru sám se sebou.
4. Všechna očekávání ale také otázky a myšlenky po ukončení terapie jsou spíše na překážku. Pokud pochopím a otevřu své srdce, neznamená to, že nemám i nadále velmi aktivní mysl, která mě stále pokouší a odvádí pozornost od vnitřního klidu a míru. Mám také nadále aktivní emoce, které se mohou zintenzivnit a můžete je prožívat velice silně. Pokud vše odevzdáte jako přirozené, neboť vaše srdce konečně naplno cítí a vnímá a chce také naplno prožívat, pak víte, že vše je jen postupný proces, kterým se čistí vaše duše od dlouhodobé ignorace, kdy jste byli naplno ve své hlavě (ve své mysli) a kdy jste se naplno řídili jen tím, co ve vás chtělo vaše nedomazlené dítě. Vše se postupně usadí. Odevzdejte především to, co jste od terapie nečekali, tak přichází skutečné sebeléčení.
5. Terapie přináší otevření srdce a zpracování traumatické situace, která vedla k jeho zablokování. Dochází k pochopení a většímu propojení se sebou samým. Neslibujeme ani šťastný život, ani zázraky na počkání. Mysl i emoce se neustále mění, pokud jsem v situaci, kdy silně pracuje má hlava, nebo mé emoce, musím se vědomě rozhodnout čemu budu věřit. Pokud srdci a vnitřnímu pocitu, že je všechno v pořádku a že je vše jak to má být, nebo tomu co si o životě, o sobě a o druhých myslím (k tomu doporučuji přečíst si např. knihu Hlas poznání od Dona Miguela Ruize). Léčení je postupný proces, kdy si uvědomujeme, že stále více žijeme ve svém srdci a kdy se přestáváme řídit svými myšlenkami a emocemi. Dokud se to nenaučíme, jsou stále s námi a jsou v popředí. Výsledkem naší terapie je probuzení srdce a toho, že se do popředí dostává pocit bezpodmínečnosti, klidu a vaše srdce se všemi vnitřními pocity a intuicí. Jak s tímto darem dál naložíte je na vaší svobodné volbě.
* Zůstaň vždy ve světle svého srdce, dokud jeho ozařující paprsky nezaplaví také tvou mysl.
Jak se co nejlépe ukotvit v srdci po terapii:
1. jdou-li na nás strachy, obavy, máme-li v sobě tisíc myšlenek, které nám říkají že nejsme dost dobří, že nebudeme mít dost peněz, že to nezvládneme, že uděláme chyby, že nejsme dost chytří, možná i to, že jsme hlupáci …. stačí si uvědomit, že v tu chvíli jsme ve svém egu, tedy ve své hlavě. Nejsme rozhodně v srdci a nemá to nic společného s naším pravým já, s tím kdo ve skutečnosti jsme, ani s naším krásným, otevřeným a čistým srdcem ani se skutečnou pravdou.
2. jdou-li na vás stavy bezmoci, nálady, smutky, vztek, lítosti, které nám říkají, že nás nemají rádi, že nás nikdo nemiluje, že nikomu za nic nestojíme, nebo máme-li v sobě křivdu, že nás nechápou, že nám křivdí…. stačí si uvědomit, že v tu chvíli jsme v emocích, tam kde je ještě nespokojené dítě, které se ještě nedomazlilo, nepomilovalo a kterému nikdo nedal bezpodmínečnou lásku. Tehdy rozhodně nejsme v srdci, ani není pravdou, že nás nikdo nemiluje, nemá to nic společného s námi, ani s naším krásným, otevřeným a čistým srdcem.
Pokud jste v obou zmíněných stavech, pokuste se hned ztišit své myšlení, třeba tím, že si vytvoříte imaginární koš, kam tyto myšlenky a emoce odhodíte, nebo se zaposloucháte do nádherné hudby, která vás zcela pohltí a odvede od vašich myšlenek, nebo třeba tak, že si začnete opakovat: vše je tak jak to má být, vše je v pořádku….vše co nyní prožívám je iluze, není to o mě…. všechno odevzdávám, nebo jakoukoliv pozitivní afirmaci, u které se předtím vědomě rozhodnete, že vás do stavu bez myšlenek dostane hned teď. Pokud si zadám a vědomě se rozhodnu, že mě tato věta ukotví do srdce tady a teď, dostanu se do stavu bez myšlenek bez větší námahy. Stejně jako existuje fyzické ukotvení, kdy si řeknu, že udělám určitý fyzický postoj a ten mě uzemní, funguje to i u myšlenek. Odevzdávejte vše tak dlouho, dokud nedojdete k tichu, kde nejsou myšlenky a žádná emoce. Udělejte to jakýmkoliv způsobem, odstřihněte se od myšlení i emocí, zahoďte to.
Nebo můžete použít metodu tří nádechů: Echart Tolle říká, že abyste se dostali do přítomnosti a oprostili se od žvatlající mysli, stačí jeden vědomý nádech. Funguje to. Když se chci dostat do klidu, plně se zakotvit v sobě a propojit se svým úkolem (se svou cestou, se svou duší) používám inspiraci učením A.Saint Germaina od Marušky (sacredheart.cz) tři VĚDOMÉ nádechy:
1. nádech: JSEM KDO JSEM
tímto nádechem se oprošťuji od svých rolí, jména, jakékoli charakteristiky, přestávám být vším (ženou, matkou, dcerou, manželkou, kolegyní, terapeutkou…) Jsem už jen sama sebou-svým nejhlubším JÁ. Opakuji tak dlouho dokud necítím klid a vím že to tak skutečně je.
2.nádech: V mém životě je všechno dobré.
Tím říkám, že vše co jsem kdy stvořila a tvořím, situace se kterými se setkávám i s lidmi, mají svůj smysl a jsou zde pro mé nejvyšší dobro. Že je v mém životě naprosto vše v pořádku. Mizí veškerá dramata, všechno co mě tížilo, rozčilovalo. Opakováním této afirmace se dostanu do bodu, kdy mi důstane pocit naprosté dokonalosti. Odevzdávám život takový jaký je. Se vší tou iluzorní bolestí. Dostávám se do nadhledu. Miluju sebe sama (protože už mám otevřené srdce, tak mi to jde snadno) a vše kolem. Pokud mám nějaké pochybnosti odevzdám je plně také.
3.nádech: Tady jsem a svítím
tím se hlásím ke svému poslání, úkolu, k tomu kam směřuje bytostně moje duše, tím se vnitřně napřímím, vím, že nemusím s ničím a nikým bojovat a přesto jdu hrdě a vzpřímeně životem, že vše odevzdávám takové jaké to je a vše zvládnu.
Důležité:
Otázka:
Jsem po terapii, ale mám pocit, že necítím svoje srdce a nejsem šťastná. Chci řešit jen to, abych se cítila dobře a šťastná, abych nemusela dělat práci, kterou dělat nechci a věděla, že nezůstanu bez peněz. Kdybych to měla vyřešené, tak jsem přeci šťastná a v pohodě.
Odpověď:
Tady již není co řešit… je vyřešeno, teď je potřeba konat a žít. Dělám co mě nebaví? Tak jdu, učiním krok a vytvořím v životě změnu. Pokud mám strach to udělat, pak si řeknu proč vlastně ten strach? Určitě zůstanu úplně bez peněz? Určitě ne… ale raději ten první krok neudělám, ten strach je silnější než já… to je právě to ono. Mám malou víru, že dopadnu hůř než jak mi je právě teď, když dělám co mě nenaplňuje a nebaví? Jde to vůbec dopadnout ještě hůř a být víc na dně, než se cítit nenaplněná v tom co dělám? V čem je tedy hlavní problém?
V tom, že neposloucháš své právě probuzené srdce. Že věříš své hlavě víc než tomu srdci. Jasně ti říká, že není šťastné v tom co žiješ a že míří k jiné odbočce, ale ty ho ingoruješ. Že věříš víc svým strachům, které dostáváš od ega přímo do hlavy, než svému vnitřnímu pocitu, že tudy ne. Dušičko moje milá. mám pro tebe jasnou a pravdivou odpověď: Ty své strachy budeš mít pořád. Určitě do doby, kdy se zcela neprobudíš a nezažiješ osvícení, kdy nebudeš jasně v přítomném okamžiku a nikdy v budoucnosti. Žádná terapie na světě ti tyto strachy nevyřeší, to je čistý fakt. Nemůže ti je vyřešit, protože to hlavní, v čem může být terapie prospěšná, je probuzení cítění (srdce)-tedy života!
Dělej cokoliv než se dopracuješ k tomu co tě zcela naplňuje, čiň první kroky, dělej brigády, nebo tvoř, hledej jiné možnosti, ale nestagnuj kvůli svému strachu. Co si budeš říkat na smrtelné posteli: Kéž bych tolik let neposlouchala svůj strach a udělala to, po čem jsem toužila, ať klidně dopadnu párkrát na dlažbu, ať ještě párkrát prožiju něco ke svému většímu pochopení, ale hlavně ať žiju a prožívám všechno naplno.
Když přijde strach, tak ho prostě utni, odstřihni ho a řekni si, TO NEJSEM JÁ, tvůj strach není život a neutváří ho, utváří ti ho srdce, které ti teď napovídá naprosto přesně tím, že víc prožívá, že intenzivně cítí radost i pláč, smutek i krásu…. Co je to být šťastná? Štěstí je i v bolesti a smutku, prožíváš ho jako život, jako nádheru, která je ti dopřána k prožívání. Dokud se nerozhodneš pro život a srdce, nepomůže ti nic. Dokud nepřestaneš žít v budoucím čase, nepomůže ti nic. Dokud budeš stále uhýbat před svými vnitřními pocity, které jsou teď neomylné, nestane se nic. Není třeba už nic řešit, je třeba rozhodnout se konečně pro život a nepotlačování toho, co ti už dávno říká tvé srdce.
a teď ještě hluboce o tvém strachu….
„Strach, který prožíváš je nejhlubším strachem, kterému může člověk čelit: strach ze života.
Lidé si myslí, že se bojí smrti, ale ve skutečnosti se bojí života, protože život je silná, nepředvídatelná síla, která tě vede výškami lásky a radosti a pády strachu a osamělosti. Život je o cítění.
Bojíš se cítit svůj strach, protože si myslíš, že tě zničí.
Tato myšlenka je však strachem v jiné formě.
Jediným řešením je strachu čelit, dovolit mu být, přijmout ho takový, jaký je. Je součástí života.Abys byl schopen žít se svým strachem, potřebuješ učinit rozhodnutí.Je to rozhodnutí žít, konkrétně žít na Zemi právě teď. Toto rozhodnutí nemůže být učiněno nikým jiným. Musíš ho učinit ty a musí vycházet z tvého srdce: spíše z tvých pocitů než z myšlenek.
Strachy jsou tu vždycky, pokud je chceš mít a pokud nežiješ v přítomném okamžiku. Štastná nemůžeš být za pár let, až budeš dělat co tě baví, šťastná musíš být teď… ale zatím jsi v budoucnosti… ve strachu co bude… nikoliv teď. To tě odvádí od prožívání života. Nemůžu ti přičarovat uvědomění a víru, že všechno co děláš v souladu se srdcem a se životem, se ti tisíckrát vrátí. Že tě v tom zdroj nikdy nenechá, i když si třeba projdeš ještě nějakou cestu, pořád to bude lepší cesta, než nečinnost a strach. Máš to už probuzené, jsi nakročená, tak k tomu vykroč a bude po všem tom domnělém neštěstí. Když se budeš řídit vnitřními hodinami, tak ti vyjde co potřebuješ.
Já sice prožívám šťastný život a plní se mi všechny sny, nemám co řešit, nic mi nevadí, nic mě nerozlaďuje natolik, abych nebyla radostná, abych si život neužívala…. myslíš si ale, že ještě někdy nemám strach? Samozřejmě, že se občas vynoří, ale já ho utnu hned jak přijde, já ho uvítám, nechám projít a zase odejít…. a jsem zase v přítomnosti. Také podnikám kroky k tomu abych se realizovala, abych tvořila… každý den je o činech. Kdybych poslouchala své strachy nikam bych nedošla, byla bych stojatá voda. Jenže já vím, že nemůžu dojít někam, kde to pro mě není dobré, protože všechno se děje v souladu s vyšším záměrem, všechno je pro mě dobré takové jaké to je. Dokud si tohle neukotvíš tím, že budeš naslouchat změnám na těle, vnitřnímu rozladění, odpovědím, co chodí a nerozhodneš se pro tady a teď, tak ke štěstí nedojdeš. Vnitřní našeptávač, ego, to opravdu umí koulet…. ale my jsme jinde. Odevzdej všechno vyššímu záměru, žij a půjde to samo.