Vlastní zkušenost s Terapií srdce(m) – Veronika

Po sestoupení k nejhlubším emocím jsem zjistila, že se tyto nevyřešené negace týkají jednoho z mých minulých životů, kdy jsem byla indiánským šamanem Vlající vlasy (v indiánském jazyce se říkalo ten komu vlají vlasy, protože u indiánů je důležité sloveso, nikoliv podstatné ani přídavné jméno).

 

Umírám zde se silným pocitem zodpovědnosti za svůj lid, se šípem v srdci. Nestíhám použít všechny své schopnosti, jsem jediná, kdo to může udělat, ale není už pomoci, jsme napadeni, všude kolem hoří oheň a ze mě pomalu vyprchává život. Dělám ještě co se dá, ale umírám s pocitem nesplněného poslání. Nechci tak zemřít, ale ponechávám si ten šíp v srdci, aby se mi v dalších životech mohl připomínat a předávat mi informace, které potřebuji znát při plnění svého poslání. Šíp v současném životě představuje vědění šamana a já ještě nesmím otevřít všechny komnaty, protože ještě nejsem na celé poselství šípu připravená, ale šíp říká, že ta doba přijde velice brzy.

 

Prolínáním obou obrazů-minulosti a současnosti jsem se dopracovala k vyčištění celé situace tak, že jsem pocítila absolutní přijetí a svobodu.

Celý život jsem totiž pociťovala silné nutkání pomáhat lidem ale také zodpovědnost za celý svět, což mě velmi svazovalo a tížilo. Když jsem začínala s vlastním čištěním, stále jsem řešila existencionální otázky, to pro mě mělo největší význam.

 

Už jako malá jsem pociťovala silnou potřebu po vědění, chtěla jsem s dostat za podstatu věcí, vidět za podstatu věcí. Věděla jsem, že je nade mnou „velký duch“, zdroj ze kterého dostávám informace. Hodně jsem četla, číst jsem se naučila velice brzy a často jsem ke knihám utíkala jako k jediným přátelům. Když mi bylo 7 let, začala jsem se víc zajímat o Boha, což v rodině, která byla napůl silně ateistická a napůl věřící nebylo nic lehkého. Tehdy mi maminka dala přečíst zázraky, které konala Panna Marie a její zjevení dětem. Svět křesťanství mi ale k srdci nikdy nepřirostl. Když jsem vcházela do kostela, cítila jsem chlad, nevlídno, bylo tam vždy něco neosobního. Z lidí, které jsem tam viděla nešlo světlo tak jako z přírody kolem. Učila jsem se modlit sama za sebe.

 

Vnímala jsem silně emoce druhých lidí, četla jim myšlenky. Tehdy jsem ještě se svými schopnostmi neuměla pracovat, jen jsem věděla, že VÍM, ale moje silné pocity selhání, které jsem pociťovala od narození, (nesplnila jsem své poslání, co když opět zklamu? co když nestihnu splnit své poslání, svou zodpovědnost?)  mi nedovolovaly se naplno projevit. Proto jsem často seděla s pocitem já to VÍM, ale raději se neprojevím, co kdybych selhala? Co kdybych udělala znovu chybu? Netušila jsem odkud se mé pocity berou, věděla jsem jen, že je mám odjakživa, svazují mě a brání mi svobodně dýchat a to doslova, protože ve chvíli kdy došlo k dořešení tohoto minulého života, bylo to jakobych se znovu nadechla. Mé plíce byly celý život sevřené úzkostí, moje srdce se nemohlo naplno projevit. 

 

Tolik jsem se bála projevit své schopnosti, vždyť od začátku mého života mě nikdo nechápal, vždy jsem měla pocit, že jsem o krok vpředu, že k tomu, k čemu dospěji, k tomu se svět dospělých dobelhá za pár let. Byla jsem tak unavená z nelásky, kterou jsem kolem sebe cítila, že jsem se uzavřela do vlastního vnitřního světa a udělala kolem svého srdce velkou zeď. Cítila jsem se dobře sama ve svém světě, cítila jsem svou velkou sílu a celý život jsem se setkávala s tím, že moje síla druhé „ohrožovala“, počínaje dětstvím doma, kde se mé „síly“ obával můj otčím, konče každým pokusem o sblížení se světem tam venku. Jedny jsem inspirovala a druhé jsem ohrožovala, vše z extrému do extrému.

 

Vždy jsem věděla, že mám velké poslání (stejně tak jako vy všichni, kteří jste a vytváříte současný svět), ale teprve nyní, kdy se mi naplno otevřelo mé srdce, mohu poslání a vědění šamana Vlající vlasy předávat dál. Propojení se současnými emocemi tohoto života jsem dospěla k pochopení, k sebepřijetí, k otevřenosti srdce, absolutní vnímavosti. Můj šíp zatím nejde vyndat, má tam být, protože obsahuje vědění a ozývá se pokaždé když potřebuji něco vědět, je ke mě jemný, je však stále se mnou, aby mě vedl. Jsem ráda že je se mnou. Velmi ráda se jím  nechám vést a provedu i vás vaší cestou.

Nejsem šaman, učitel, kdokoliv…. jsem Veronika, nikdy se nemůžu stát nikým jiným, ani jít jinou cestou. Kdybych to dělala, nebyla bych plně svobodná a to já dnes jsem, šťastná, naplněná, vděčná a svobodná. Nosím si v sobě esenci šamana a moje vděčnost je zvnitřnělá, je stále tady a teď, v tomto jedinečném přítomném okamžiku, stále napojená, nikdy odpojená. Uvědomte si prosím, že jsme jedno, že jsme krásní, jedineční, úchvatní. To jediné co se po nás chce, je abychom chodili hrdí, krásní, vzpřímení, jedineční. Cokoliv nás od toho vzdaluje je jen ILUZE!, výtvor našich myšlenek a našeho ega, které je našeptávačem. Je načase všechny iluze odevzdat „Velkému duchu“ a začít žít v srdci.

Začněte u srdce… tam je všechno co obaluje, svazuje, brání…jsou tam temná místa, nedostatek tepla, chlad, nepravidelnost tepu v nerovnováze. Není to ve vašich vztazích, je to přímo u srdce… můžete si stokrát přečistit vaše problémy, ale s obaleným, sevřeným srdcem je to všechno napůl, někdy vůbec. Vidím každý den jak vypadá přijetí s obaleným srdcem a jak přijetí se srdcem na dlani.

Když se zase naplno rozhoří, tak už nechcete nic měnit, nic přetvářet, přijde totiž přijetí života se vším co obnáší, s veškerou bolestí, utrpením, s čímkoliv iluzorním. V takovém stavu přijetí sebe a života už neusilujete o žádné změny, protože každá snaha o změnu je jen nepřijetí toho co je právě teď a tady, v tomto okamžiku.
Nepřijetí toho co je předkládáno každý den přímo od zdroje, snaha o přetváření, záměry a změny skutečnosti, vás stále drží ve strachu, iluzích a především kruhu, ze kterého nelze vystoupit. Nad každým záměrem je vyšší záměr, něco co ego a myšlení nepřechytračí. Cokoliv na co jdeš logicky a věcně tě zase odchytí do dalších iluzí. Když žiješ se zahojeným srdcem a v srdci, už tě nic nenutí, nepudí, jenom jsi… jako maličká součástka jednoty, která chodí krásně, hrdě a vzpřímeně.

S láskou a respektem Vaše Veronika